Menu
Diabetes insipidus je velmi vzácné onemocnění, které se projevuje nadměrným vylučováním moči a z toho důvodu i nadměrnou a neustálou žízní. Tento stav je...
Diabetes insipidus – rozdělení, diagnostika a léčba – obsah článku
Diabetes insipidus je velmi vzácné onemocnění, které se projevuje nadměrným vylučováním moči a z toho důvodu i nadměrnou a neustálou žízní.
Tento stav je způsoben nedostatečným vylučováním antidiuretického hormonu ADH (také známý jako vazopresin) nebo také tím, že ledviny na tento hormon nereagují.
Antidiuretický hormon je tvořen v části mozku zvané hypothalamus a následně je uložen do neurohypofýzy (zadní lalok hypofýzy).
Jeho úkolem je ovlivňovat funkci ledvin, díky čemuž je možné regulovat v organismu vodu, ale také ovlivňuje i regulaci krevního tlaku.
Vysoké nebo nízké množství tohoto hormonu způsobuje v těle vážné problémy.
V případě, že je hladina ADH vysoká, ledviny zadržují velké množství vody v krvi, čímž se stává krev řidší a může dojít až k otravě vodou.
Tento stav je také známý jako syndrom hypersekrece antidiuretického hormonu (SIADH).
Na druhé straně, při onemocnění diabetes insipidus je produkce hormonu ADH nízká, takže ledviny vylučují vody až příliš. To způsobí problémy s častým močením a následnou dehydratací.
Toto onemocnění se na základě toho, co ho zapříčiňuje rozděluje na 4 typy:
Neurogenní Diabetes insipidus je nejčastější formou DI a je zapříčiněn poruchou hypothalamusu nebo podvěsku mozkového (hypofýzy). Tato porucha může nastat operací, infekcí, nádorem, úrazem, ale může být také geneticky podmíněná.
Tyto dvě části mozku jsou zodpovědné za produkci, uložení a uvolňování důležitého hormonu ADH. V případě, že je tělo dehydrované, tak produkce ADH se za normálních okolností zvýší, aby ledviny dostali signál na zadržování vody.
Pokud hypotalamus neprodukuje ADH nebo jen malé množství, tak ledviny nedostanou signál na zadržování vody a naopak si budou myslet, že je vody v organismu až příliš, což v konečném důsledku způsobuje neustálou žízeň.
Nefrogenní diabetes insipidus je typ onemocnění, při kterém hypothalamus produkuje dostatek hormonu ADH, ale ledviny na něj nereagují, což má v konečném důsledku stejný efekt jako při centrálním diabetes insipidus.
Existuje několik důvodů, proč ledviny na ADH nereagují. Mezi hlavní příčiny vzniku nefrogenního diabetu insipidus patří:
V případě, že pociťujete první příznaky a užíváte léky na které máte podezření, že by mohly onemocnění způsobit nebo příznaky onemocnění znásobit, zeptejte se lékaře, zda léky mohou být příčinou diabetes insipidus.
Pokud se zjistí, že příčinou onemocnění je určitý typ léků, zeptejte se lékaře, zda neexistuje za lék náhrada, která by nezpůsobovala příznaky diabetes insipidus.
Onemocnění nazývané také primární polydipsie je onemocněním, při kterém došlo k poruše regulace žízně nacházejícího se v hypothalamusu. Při pití velkého množství tekutin může dojít ke snižování množství ADH, což má za následek zadržování tekutin v organismu.
V takovém to případě nedochází přímo k poruše hypothalamusu, ale spíše k intoxikaci vodou, která naruší funkci správně odhadnout potřebu doplnit tekutiny.
To zapříčiní, že člověk pociťuje neustálou žízeň a pije velké množství tekutin, takže organismus je přeplněný vodou. Z toho vyplývá i neustálá potřeba chodit na WC.
Onemocnění může být vyvoláno také psychickou poruchou jako například schizofrenie, úzkost a deprese a proto se toto onemocnění někdy označuje také jako psychogenní polydipsie.
Jak již název napovídá, gestační nebo i těhotenský diabetes insipidus může vzniknout u žen během těhotenství. Placenta, která slouží pro přenos živin k plodu a na celkové zajištění zdraví dítěte produkuje enzymy, které mohou narušit funkci hormonu ADH.
To následně způsobuje velkou žízeň a časté močení.
Gestační diabetes insipidus obvykle sám odezní po těhotenství, avšak někdy se může onemocnění vrátit během dalšího těhotenství.
Z důvodu, že onemocnění často přejde po porodu, tak v mnoha případech se ani neléčí a spoléhá se zkrátka na to, že v průběhu těhotenství bude těhotná žena přijímat více tekutin.
Pravidelné prohlídky jsou však nutné a dlouhé hodiny strávené u lékaře vás neminou. Lékař bude také sledovat, zda se voda ve vás nezadržuje, což by mohlo vést k otravě vodou.
V některých případech Vám doktor může předepsat desmopresin, lék, který slouží jako náhrada za hormon ADH. Tato látka pomůže využít tekutiny správným způsobem a sníží dehydrataci a časté močení.
Desmopresin se obvykle předepisuje ve formě nosného spreje, ale také může lékař navrhnout užívání ve formě tablet nebo injekcí.
Diagnóza onemocnění je dost důležitá, protože nadměrná žízeň může být i jeden z příznaků těhotenské cukrovky, která se ale léčí jiným způsobem.
Jedním z nejvážnějších příznaků diabetes inspidus je nadměrné vylučování moči a to až do 20L denně. Z toho vychází i další příznak, kterým je neustálá žízeň a dehydratace.
Dehydratace může způsobit následující potíže:
Jelikož příznaky tohoto onemocnění mohou být vyvolány i jiným zdravotním problémem a navíc postup léčby diabetes insipidus se liší na základě jeho druhu, tak je třeba udělat testy u lékaře ke stanovení konečné diagnózy.
Na diagnostikování diabetes insipidus je třeba provést několik testů:
Test tekutinové deprivace je spolehlivý test na potvrzení nebo vyvrácení onemocnění diabetes insipidus. Účelem tohoto testu je na určitou dobu přestat přijímat tekutiny, což pomůže určit příčinu nadměrného pocitu žízně.
Sledovat se bude zejména úbytek hmotnosti z důvodu dehydratace během 8 hodin nepřijímání tekutin.
Test začíná večerním vážením, odběrem krve a moči, z nichž se zjistí koncentrace sodíku a osmolality, která určuje množství rozpuštěných iontů v krvi.
Od tohoto okamžiku je až do konečné diagnózy zakázáno přijímat tekutiny. Ráno se budete muset zase odvážit a budou Vám odebrány vzorky moči každou hodinu, z nichž se bude zjišťovat osmolalita.
Jakmile zůstane osmolalita moči stabilní v 2 hodinovém intervalu (méně než 30 miliosmolov na 1kg resp. 30 mOsm/kg), začne se se zkoumáním osmolality a ADH v krvi.
Při tomto testu se zjišťuje, jak vaše tělo reaguje na hormon ADH, což pomáhá lépe diagnostikovat diabetes insipidus. Malé množství vazopresinu vám bude vstříknuto do krve a následně se bude zkoumat, zda vstříknutý vazopresin bude mít vliv na zpomalení produkce moči nebo ne.
Pokud vazopresin zpomalí produkci moči, znamená to, že je váš stav způsoben nedostatkem vazopresinu v krvi a v tom případě můžete mít podezření na vznik neurogenního diabetes insipidus.
V opačném případě, pokud injektovaný vazopresin nebude mít na produkci moči žádný vliv, tak je pravděpodobně ve vaší krvi vazopresinu dostatečné množství, ale ledviny na něj nereagují. V takovém případě se může jednat o vznik nefrogenního diabetes insipidus.
V případě, že lékař má podezření na vznik centrálního resp. neurogenního diabetes insipidus, může navrhnout potřebu provedení testu pomocí magnetické rezonance.
Díky MRI bude možné získat snímky mozku včetně hypofýzy a hypotalamu. Ze snímků se bude dát následně zjistit, zda hlavní části mozku, které jsou zodpovědné za produkci a uložení ADH hormonu nejsou poškozeny.
Při této diagnostické metodě necítíte absolutně žádnou bolest a ze všech metod je asi nejpohodlnější. Někdy se však může vstříknout do těla kontrastní látka na zvýraznění tělesných struktur na snímcích z MR.
Typ léčby závisí na stupni závažnosti onemocnění a v neposlední řadě i od toho o jaký typ diabetes insipidus se jedná.
Například, pokud onemocnění není nijak závažné a produkce moči je do 4 litrů během 24 hodin, lékař vám možná žádnou extra léčbu nepředepíše. V tomto případě je na potlačení příznaků resp. dehydratace třeba dodržovat pouze pitný režim, který sestává z pití přibližně 2,5L vody nebo více.
Ve vážnějších případech, kdy je vyloučení tekutin během 24 hodin mnohem větší už obvykle nestačí jen "léčba" pomocí doplňování tekutin a v tomto případě Vám lékař může předepsat Desmopresin.
Desmopresin se předepisuje v případě, že hypotalamus neprodukuje vazopresin nebo jen malé množství. Existují ale i případy, že vazopresinu je v těle dostatečné množství, ale ledviny na tento hormon nereagují.
V tomto případě je zbytečné doplňovat vazopresin a zjišťuje se, zda onemocnění nevzniklo v důsledku některých léků, které mohou být spouštěči nefrogenního diabetes insipidus.
Onemocnění mohou zhoršovat i příliš vysoké množství bílkovin a soli ve stravě. Lékař proto může doporučit, abyste snížili příjem bílkovin a soli, což může snížit množství vyloučené moči.
To však platí hlavně v případě, že váš zdravotní stav není příliš vážný. Tak, jako u centrálního diabetes insipidus, i nefrogenní může způsobit vážnější problémy.
V takovém případě Vám lékař může předepsat thiazidová diuretika a NSAID léky na snížení zánětů a množství produkovaného moči.
Tak, jako každé léky, i u thiazidových diuretik a NSAID se mohou projevit nežádoucí účinky, jako například erektilní dysfunkce, problémy s trávením nebo závratě.
Ještě před zahájením užívání thiazidových diuretik a NSAID byste se měli lékaře zeptat pár otázek, jako například:
O přesném užívání diuretik a NSAID se poraďte se svým lékařem.
