Metabolický syndrom přibyl na seznam civilizačních onemocnění poměrně nedávno, přesto jím trpí každý 6 člověk.
Metabolický syndrom je souhrnné označení pro několik současně probíhajících problémů, jako je inzulínová rezistence, obezita, cukrovka či vysoký krevní tlak. Jde o onemocnění, které může způsobit vážné zdravotní komplikace včetně těch fatálních. Naštěstí nad vznikem, průběhem i léčbou metabolického syndromu máte plnou moc. Základem je prevence v podobě zdravého životního stylu.
Metabolický syndrom, obezita a vznik cukrovky – obsah článku
- Metabolický syndrom a jeho definice
- Spojitost mezi metabolickým syndromem, obezitou a cukrovkou
- Projevy metabolického syndromu
- Břišní obezita
- Inzulínová rezistence
- Hyperglykémie
- Dyslipidémie
- Arteriální hypertenze
- Akantóza (acanthosis nigricans)
- Nealkoholová steatóza jater
- Prevence před vznikem metabolického syndromu
- Možnosti léčby metabolického syndromu
Metabolický syndrom a jeho definice
Metabolický syndrom, často označován jako syndrom X, je považován za jedno z novějších civilizačních onemocnění. Poprvé byl pojmenován již v 19. stol., dodnes však nebyl definován naprosto přesně.
Některé zdroje hovoří o skupině rizikových faktorů srdečně-cévních onemocnění, jiné zas o kombinaci inzulinové rezistence, hyperglykémie, cukrovky, obezity a vysokého krevního tlaku. Všechny vyjmenované zdravotní komplikace však zároveň patří i k důsledkům a projevům metabolického syndromu.
Jelikož metabolický syndrom nemá zcela přesnou definici, tak i kritéria, projevy či důsledky a samotné příčiny, u kterých je možné hovořit o jeho přítomnosti, se mohou lišit.
1. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je metabolický syndrom definován takto:
- U dané osoby musí být přítomen alespoň 1 z příznaků: inzulínová rezistence, obezita, dyslipidemie, hypertenze,
- plus jedna z těchto 3 podmínek: cukrovka 2. typu, porucha glukózové tolerance a inzulínová rezistence,
- a alespoň 2 ze 4 kritérií: abdominální obezita, hypertenze, dyslipidemie, mikroalbuminurie
2. National cholesterol education program (NCEP) za přítomnost metabolického syndromu považuje stav, kdy daná osoba trpí alespoň třemi z těchto kritérií:
- Obvod pasu u žen od 88/u mužů od 102 cm výše
- Glykémie nalačno od 6,0 mmol/l výše
- Krevní tlak od 130/85 mmHg výše
- Hodnoty triglyceridů nad 1,7 mmol
- HDL cholesterol pod 1,25 mmol/l – ženy/pod 1,0 mmol/l – muži
3. IDF (International diabetes federation) definuje metabolický syndrom jako abdominální obezitu v kombinaci s minimálně dvěma z následujících komplikací:
- Hodnoty triglyceridy nad 1,7 mmol/l
- Vysoký krevní tlak
- Glykémie nalačno nad 5,6 mmol/l
- HDL cholesterol pod 1,1 mmol/l – ženy/pod 0,9 mmol/l – muži
Spojitost mezi metabolickým syndromem, obezitou a cukrovkou
Pokud se rozhodnete o metabolickém syndromu zjistit co nejvíce, dříve či později pochopíte, že některé z jeho projevů patří mezi jeho důsledky či dokonce spouštěče, což platí i o cukrovce 2. typu [1] a s ní souvisejících komplikacích.
Tak například, ke vzniku inzulínové rezistence přispívá několik faktorů, jako nedostatek pohybu, konzumace stravy bohaté na sacharidy či obezita. Obezita je zároveň pokládána za jednu z příčin vzniku cukrovky 2. typu, ale i samotného metabolického syndromu. Takto bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Cukrovka 1. i 2. typu může přispět ke vzniku metabolického syndromu, metabolický syndrom však může odstartovat vznik diabetu 2. typu [2].
Projevy metabolického syndromu
K projevům a zároveň i důsledkům metabolického syndromu patří několik závažných zdravotních komplikací. Chcete-li tomuto problému předcházet, v horším případě urychlit jeho léčbu, je důležité, abyste průběžně sledovali váš zdravotní stav.
Důležitou otázkou je, kdy říkáme „pouze“ o samostatných onemocněních, a kdy už o metabolickém syndromu. Výše jsme hovořili o jeho různých definicích, v našich končinách se však obecně za přítomnost metabolického syndromu považuje stav, kdy u dotyčné osoby probíhají alespoň 3 z následujících komplikací:
K projevům metabolického syndromu patří i další zdravotní problémy, jako je ateroskleróza, ischemická choroba srdeční, infarkt, cévní mozková příhoda či poškození ledvin.
Podobné je to i s jeho projevy a příčinami. Nebudeme vás však zbytečně zamotávat. V následujících řádcích se podíváme na ty projevy, příčiny a důsledky metabolického syndromu, které patří k nejrizikovějším, nejzávažnějším a nejnebezpečnějším.
Břišní obezita
Obezita patří k základním rizikovým faktorům a projevům metabolického syndromu. Zjednodušeně bychom mohli říci, že všechny další komplikace vznikají právě jako její důsledek.
V případě metabolického syndromu je nebezpečná zejména abdominální obezita [3], pro kterou je příznačné ukládání tuku v oblasti břicha. Její stupeň se určuje podle obvodu pasu v horizontální rovině, uprostřed vzdálenosti mezi horní hranou kyčelní kosti a spodní hranou posledního žebra.
Za abdominální obezitu je považován:
Z hlediska vzniku a rozvoje metabolického syndromu, diabetu, ale i dalších onemocnění a komplikací, kterým se věnujeme v tomto článku, však není nebezpečná výhradně abdominální obezita, ale také obezita [4] jako taková.
Stupně obezity jsou nejčastěji definovány prostřednictvím indexu tělesné hmotnosti BMI (body mass index). Zatímco při BMI od 25 do 29,9 kg/m2 říkáme „jen“ o nadváze, BMI nad 30 kg/m2 je definován jako obezita.
BMI zjistíte pomocí jednoduchého výpočtu, při kterém vydělíte vaši hmotnost druhou mocninou vaší výšky: BMI = m/h² (m = hmotnost v kilogramech, h = výška v metrech). Druhou možností jsou online BMI kalkulačky [5].
Inzulínová rezistence
Stav, při kterém dochází ke snížené citlivosti tkání na účinky inzulínu, je označován jako inzulínová rezistence. Primárním podnětem pro beta buňky pankreatu na vyplavení inzulínu je zvýšení glykémie, ke kterému, u zdravých lidí, dochází zejména po konzumaci jídla.
Na rozvoj inzulínové rezistence má vliv několik rizikových faktorů. Kromě nadváhy, obezity a nezdravé životosprávy jde např. o těhotenství (gestační diabetes mellitus), pubertu, stres, hladovění či užívání růstových hormonů. Ve výjimečných případech může IR způsobit i genetika.
Při inzulinové rezistenci vzniká celá řada procesů, které mají na organismus velmi negativní vliv a mohou vyvolat další komplikace. Jelikož tkáně nezareagují na vyplaven inzulín správně, tedy snížením glykémie na normální hodnoty, dochází ke vzniku hyperglykémie.
Dalším problémem je tzv. kompenzační hyperinzulinémie – buňky slinivky se snaží snížit glykémii, proto produkují a vylučují nadměrné množství inzulínu. Kompenzační mechanismy organismu tento nápor neustojí, proto dojde k jejich selhání, což je prvním krokem na cestě ke vzniku narušené glukózové homeostázy.
Výsledkem tohoto procesu je vznik dysglykémie – prediabetický stav, který se projevuje poruchou glukózové tolerance a zvýšenými hodnotami glykémie nalačno, který je označován také jako prediabetes. Neléčený prediabetes postupně přechází do diabetu 2. typu. Ze studií vyplývá, že k tomuto zvratu dochází zpravidla do 10 let od vzniku prediabetu.
Hyperglykémie
Hyperglykémie, tedy vysoká hladina cukru v krvi, není pro organismus přirozená. U zdravého člověka k ní tedy nedochází, resp. hladina cukru se zvyšuje (po jídle, při stresových situacích atd.), slinivka, která vylučuje hormon inzulín, ji však průběžně koriguje.
Hyperglykémie může vést k mnohým, méně i více závažným zdravotním komplikacím, jako:
Dyslipidémie
Dyslipidémie [10] [11] je označení pro poruchu metabolismu tuků, při které dochází ke zvýšení hladin nezdravých tuků, tedy triglyceridů nebo tzv. „špatného“ LDL cholesterolu, nad 1,7 mmol/l, a zároveň k poklesu hodnot tzv. „dobrého“ HDL cholesterolu pod 1,0 mmol/l u mužů nebo 1,3 mmol/l u žen.
Dyslipidémie [12] většinou probíhá asymptomaticky, stejně jako zdravotní komplikace, které může způsobit, mezi které patří kardiovaskulární onemocnění, zejména ateroskleróza [13]. Jde o poškození tepen (snížení jejich elasticity, ztuhnutí a ztluštění stěn), které může způsobit celou řadu problémů, jako je infarkt, mozková příhoda či poškození periferních cév na končetinách.
Arteriální hypertenze
Arteriální hypertenze [14] nebo zjednodušeně, vysoký krevní tlak, je často nazýván jako tichý zabiják. I přesto, že jeho projevy nebolí a častokrát ani jiným způsobem nezasahují do života, samotné onemocnění nejednou vede k fatálním následkům, jako ischemická choroba srdeční, cévní mozková příhoda, srdeční selhání, periferní arteriální onemocnění či srdeční arytmie.
Riziko vzniku vážných kardiovaskulárních onemocnění zvyšuje přítomnost arteriální hypertenze v kombinaci s dalšími komplikacemi, které souvisejí s metabolickým syndromem – dyslipidemie, cukrovka, obezita, nezdravá životospráva atd.
Arteriální hypertenze je podle WHO definována jako trvalé zvýšení systolického (horního) krevního tlaku od 140 mmHg výše a diastolického (spodního) krevního tlaku od 90 mmHg výše. Závažnost této komplikace je hodnocena na základě stupňů arteriální hypertenze.
Stupně arteriální hypertenze (horní/dolní krevní tlak)
- Optimální krevní tlak: pod 120/80 mmHg
- Normální krevní tlak: 120 – 129/80 – 84 mmHg
- Vysoký normální krevní tlak: 130 – 139/85 – 89 mmHg
- 1. stupeň arteriální hypertenze: 140 – 159/90 – 99 mmHg
- 2. stupeň arteriální hypertenze: 160 – 179/100 – 109 mmHg
- 3. stupeň arteriální hypertenze: od 180/110 mmHg výše
Akantóza (acanthosis nigricans)
Akantóza (acanthosis nigricans) [15] je poměrně častá porucha pigmentace kůže, při níž dochází k rozšíření její nejsvrchnějších vrstev (epidermis) a následně k její zvýšené pigmentaci. Typickým příznakem akantózy jsou tmavé skvrny se sametovou texturou, které se nejčastěji objevují na:
- Podpaží
- Tříslech
- Krku
- Loktech
- Kolenou
- Kloubech
- Ústech
- Dlaních
- Chodidlech
Mezi rizikové faktory vzniku akantózy patří obezita, cukrovka či prediabetes a s ním spojená nadprodukce inzulinu. Výjimečně mohou akantózu způsobit i poruchy hypofýzy a nadledvinek (např. Addisonova choroba), snížená produkce hormonů štítné žlázy, rakovina žaludku či nadměrné dávky niacinu (vitamín B3).
Nealkoholová steatóza jater
Na pojem nealkoholová steatóza jater [16] natrefíte spíše zřídka. O něco častěji je skloňovaný slangový název tohoto onemocnění, a to ztučnělá játra. Jde o chronickou nemoc, která je téměř autentická s alkoholovým poškozením tohoto orgánu. Problémem je zvýšený obsah tuku v jaterních buňkách – tuk postupně vyplní celé jejich nitro. Zpravidla dochází k postižení cca 5% všech buněk, v extrémních případech to však může být až více 90%.
Na vznik steatózy má vliv řada rizikových faktorů, jako inzulínová rezistence, hyperglykémie, obezita, sedavý způsob života, vysoký krevní tlak atd. Zároveň jde o jeden ze spouštěčů, ale i důsledků metabolického syndromu.
Neléčená steatóza může přerůst do závažnějších onemocnění jater, jako je steatohepatitida (zánětlivé změny), cirhóza či karcinom, ale také do aterosklerózy, se kterou jsou spojeny již výše jmenované komplikace (cévní mozková příhoda, infarkt, selhání ledvin, periferní cévní onemocnění atd.) .
Naštěstí při včasné diagnostice a nasazení léčby, která spočívá zejména v redukci hmotnosti, fyzické aktivitě, úpravě stravy a v případě diabetiků i kontrole, resp. úpravě glykémií, je možné nealkoholovou steatózu úplně vyléčit. Játra jsou totiž orgán s úžasnou schopností regenerace.
Prevence před vznikem metabolického syndromu
Základem prevence vzniku metabolického syndromu je eliminování hlavních rizikových faktorů, mezi které patří:
- Obezita, zejména abdominální
- Nedostatek pohybu – dlouhodobá fyzická nečinnost
- Aterogenní strava, která je bohatá na cholesterol, nasycené i transmastné tuky a sůl
- Kouření
- Hypertenze
- Vysoké hladiny špatného LDL a nízké hladiny dobrého HDL cholesterolu
- Hyperglykémie
- Věk
- Genetika
Nyní, když znáte hlavní rizikové faktory, které stojí za vznikem metabolického syndromu, můžete tomuto onemocnění úspěšně předejít. Jedinými z nich, na které bohužel nemáte žádný dosah, jsou věk a genetické predispozice.
Základem prevence vzniku metabolického syndromu je:
Možnosti léčby metabolického syndromu
Léčba metabolického syndromu je zaměřena na odstranění příčin jeho vzniku a také projevů, které způsobil. Např. u osob, které trpí hyperglykémií, obezitou a inzulínovou rezistencí, bude léčba zaměřena na redukci hmotnosti, snížení inzulínové rezistence a cukru v krvi.
Paradoxem je, že léčba většiny příčin, projevů i důsledků metabolického syndromu, je v prapodstatě stejná a zároveň vzájemně propletená.
Co vyplývá z výše napsaných řádků? Ať už chcete metabolickému syndromu předcházet nebo jej chcete léčit, musíte začít úpravou stravy, zvýšenou pohybovou aktivitou a redukcí tělesné hmotnosti (BMI 18,5 – 24,99).
Jmenuji se Viktorie Hartmannová. Můj život se točí kolem psaní a zvířat. Zdravá strava, přírodní výživové doplňky a jiné alternativní způsoby „léčby“ patří k mým top oblastem. Jelikož sama vím, jaké je to s cukrovkou žít, velmi ráda se podělím o vlastní zkušenosti a znalosti.