Nejčastější příznaky cukrovky 1. a 2. typu

Nejčastější příznaky cukrovky 1. a 2. typu se zásadně neliší. Rozdílná je zejména intenzita a rychlost jejich rozvoje. Základem úspěšné léčby cukrovky 1. i 2. typu je včasná diagnostika.
Priznaky cukrovky infografika

Abyste se vyhnuli vzniku závažných diabetických komplikací, je třeba věnovat pozornost příznakům, které mohou signalizovat rozvoj tohoto onemocnění. Nejčastější příznaky cukrovky 1. a 2. typu se zásadně neliší. Rozdílná je zejména intenzita a rychlost jejich rozvoje.

Základem úspěšné léčby cukrovky 1. i 2. typu je včasná diagnostika. Hyperglykémie, ke které dochází při nezjištěném, a tedy i nekompenzovaném onemocnění, má vliv na mnohé orgány a tkáně a ovlivňuje také sekreci hormonů či obranyschopnost, co má na organismus zásadní, velmi negativní a nejednou i nezvratitelný dopad.

U diabetiků 2. typu slinivka neprodukuje inzulín nebo vznikne inzulínová rezistence

Příznaky cukrovky 2. typu

Cukrovka 2. typu vzniká převážně v dospělosti.

Rizikovou skupinou jsou lidé s obezitou, sedavým způsobem života a také senioři [1].

Tato forma diabetu se však stále častěji objevuje i u skupiny mladších osob.

Na rozdíl od cukrovky 1. typu nejde o autoimunitní poškození Beta buněk v langherasonvych ostrůvcích slinivky, ale o jejich sníženou funkci a postupné odumírání [2].

Cukrovka 2. typu není způsobena autoimunitní reakcí organismu, nejdůležitější úlohu sehrává životospráva [3] (do jisté míry i genetika), její průběh a příznaky proto většinou nejsou až tak výrazné.

Onemocnění může probíhat dlouhá léta, aniž by na sobě člověk pozoroval jakékoliv jeho projevy. Důvodem je, že funkce Beta buněk v pankreatu se nesníží z večera do rána. Jde o dlouhodobý proces.

Nicméně to, že člověk nepociťuje žádné zdravotní problémy, neznamená, že je zdravý a že cukrovka nemá na jeho organismus negativní dopad [4]. Včasná diagnostika, rychlé nasazení léčby a správná kompenzace jsou přitom základem úspěšného snížení rizik rozvoje diabetických komplikací [5]. Příznakům cukrovky 2. typu je proto třeba věnovat pozornost již v začátcích, a to zejména v případě, pokud patříte do některé z rizikových skupin [6] [7].

U osob s nediagnostikovanou cukrovkou stojí za příznaky, které se dělí na subjektivní a objektivní [8], výhradně hyperglykémie – vysoká hladina cukru v krvi. K hypoglykémii může docházet také, zpravidla však až po nasazení léků, které mají za cíl snižovat hladinu cukru v krvi.

K subjektivním příznakům cukrovky 2. typu patří:

  • Pocit žízně
  • Časté močení
  • Celková slabost, malátnost, únava, nedostatek energie
  • Zhoršené/rozmazané vidění
  • Zažívací problémy
  • Nechutenství a nauzea (náhlé nutkání na zvracení)

K objektivním příznakům cukrovky 2. typu patří:

  • Tzv. acetonový dech
  • Dehydratace v kombinaci se suchými sliznicemi, suchem v ústech a nadměrnou žízní
  • Zarudnutí obličeje
  • Zhoršené vidění (somnolence)
  • Hyperventilace (nadměrné dýchání)
  • Tachypnoe (zvýšená frekvence dýchání)
  • Tachykardie (zrychlení srdečního rytmu)
  • Hypotenze (krevní tlak v hodnotách pod 100/60 mmHg).

INFO: Všechny vyjmenované příznaky cukrovky 2. typu mohou signalizovat i úplně jiné, vážnější i méně vážné, onemocnění. Při jejich zpozorování je proto třeba co nejdříve vyhledat odbornou pomoc lékaře.

Časté močení, sucho v ústech a nadměrná žízeň

Časté močení nebo tzv. polyurie [9] je důsledkem vysoké glykémie. Ledviny v organismu zdravého člověka při tvorbě moči absorbují všechen cukr, který však následně nasměrují zpět do krve. Pokud člověk trpí diabetem, přesněji, vysokou glykémii, ledviny se snaží přebytkový cukr odfiltrovat z organismu, proto dochází k častému močení.

Pocit sucha v ústech a nadměrné žízně jsou také důsledkem polyurie. Hyperglykémie v kombinaci se zvýšenými ztrátami tekutin způsobí vzestup osmolarity séra. Tento proces stimuluje osmoreceptory v hypotalamu, které podráždí centrum žízně, v důsledku čehož vzniká polydipsie – nadměrná žízeň.

Únava, nedostatek energie a neustálý hlad

Únava je u diabetiků způsobena hned několika faktory. Hyperglykémie v první řadě znemožňuje buňkám získávat dostatek glukózy, která je pro ně hlavním zdrojem energie, proto nemohou fungovat správně, hladoví, jsou “unavené”, což se projeví nedostatkem energie [10].

V důsledku toho, že glukóza z krve nemůže vstoupit do buněk, dochází u diabetiků i k pocitu neustálého hladu.

Neschopnost glukózy vstoupit do buněk často vyvolává u diabetiků neustálý hlad

Zjednodušeně, organismus nedokáže zkonzumované jídlo přeměnit na energii, mozek proto neustále vysílá signály, aby přijímal potravu.

Druhou možnou příčinou nedostatku energie nebo únavy, ke které však většinou dochází při dlouhodobé hyperglykémii (např. nediagnostikovaná, špatně kompenzovaná cukrovka), je poškození krevních cév v ledvinách. Ty nedokáží dostatečně filtrovat krev, v krvi se hromadí odpadní látky, což se mimo jiné projeví i v podobě pocitu nadměrné únavy.

 

Ztráta váhy

Příčinou ztráty váhy u diabetiků je kombinace nedostatečného účinku inzulínu, který má také silný antikatabolický a anabolický efekt [11], a zhoršený transport glukózy do svalů a tukové tkáně (do tzv. Inzulin-dependentních tkání). Příčinou ztráty váhy je tedy opět nedostatek energie v buňkách jmenovaných tkání. Hubnutí zpravidla doprovází i vyšší zmíněná únava.

Rozmazané vidění

Rozmazané vidění je průvodním příznakem hyperglykémie, za kterým stojí 2 faktory. Prvním z nich je poškození drobných krevních cév na sítnici, druhým opuchnutí čočky.

Bryle s rozmazanym pozadim

Pokud je hladina cukru v krvi vysoká po delší dobu, čočka do sebe natáhne vodu, což způsobí její otok.

INFO: Od chvíle, kdy se glykémie dostane “do normálu”, trvá v průměru 6 týdnů, dokud otok čočky zcela vymizí.

Rozmazané vidění se může objevit pouze na jednom nebo na obou očích. Někdy trvá hodiny, jindy zas jen skutečně krátkou chvilku. Délka těchto komplikací se odvíjí zejména od výšky glykémie a také délky jejího trvání. Diabetiky trápí převážně zhoršené vidění do dálky, není to však neměnné pravidlo.

 

Zpomalené hojení ran nebo časté infekce

Zpomalené hojení ran zapříčiňuje celou řadu “událostí”. Lidé s nediagnostikovanou cukrovkou, a tedy přetrvávající hyperglykémií, mají v krvi nadměrné množství cukru, který stojí za chemickými reakcemi způsobujícími stažení cév (zmenšení jejich průměru).

Zúženými krevními cévami nemůže krev protékat v dostatečném množství a v dostatečné rychlosti, v důsledku čehož dochází k její zhoršené cirkulaci. Výsledkem je zpomalené hojení – k ráně se nedostává dostatek kyslíku a tkáně se nehojí tak rychle.

Zpomalené hojení ran sice může představovat jeden z příznaků cukrovky 2. typu, tento stav se však zpravidla objevuje až po delší době od jejího propuknutí. Související komplikací je tzv. syndrom diabetické nohy [12]

Cukrovka má také přímý vliv na imunitu. Předpokládá se, že hyperglykémie, resp. nadměrné množství cukru v těle, způsobuje dysfunkci imunitní odpovědi organismu. Diabetici jsou proto náchylnější na různé druhy infekcí.

U diabetiků dochází nejčastěji ke vzniku kvasinkových infekcí. Jejich nejvýraznějším projevem je svědění. Cukr totiž vytváří kyselé prostředí, které je ideální pro růst kvasinek. U žen se objevuje zejména vaginální kvasinková infekce. Kvasinky se však mohou usídlit i v záhybech kůže (slabiny, podpaží atd.) nebo na jiných sliznicích.

 

Tmavé skvrny na pokožce

Tmavé skvrny na pokožce [13] s názvem acanthosis nigricans jsou poměrně častou poruchou pigmentace kůže, která signalizuje prediabetes, avšak i jiné nemoci. Objevují se zejména na záhybech kůže. Tmavé skvrny na pokožce je nejčastěji možné pozorovat na:

  • Podpaží
  • Tříslech
  • Krku
  • Loktech
  • Kolenou
  • Dlaních
  • Rtech
  • Spodních částech chodidel

Acanthosis nigricans mají silnou sametovou texturu, mohou způsobovat svědění a neobvyklý není ani charakteristický zápach. Na vznik této poruchy pigmentace jsou náchylnější zejména diabetici s nadváhou. Po diagnóze a správné kompenzaci cukrovky zvyknou tmavé skvrny na pokožce zcela vymizet.

Tmavé skvrny acanthosis nigricans vznikají v důsledku nadměrně rychlého množení epidermálních kožních buněk, které je nejčastěji způsobeno právě vysokou hladinou inzulínu v krvi. Ve výjimečných případech mohou být tyto skvrny také projevem rakoviny nebo vedlejším účinkem užívání některých léků, např. hormonální antikoncepce, růstových hormonů, léků na štítnou žlázu a dokonce i doplňků výživy pro kulturisty. Všechny tyto léky totiž mohou způsobovat nadměrnou produkci inzulínu.

 

Podrážděnost a jiné změny nálady

Podrážděnost a jiné změny nálady způsobuje vysoká, avšak i nízká hladina cukru v krvi. Příčinou je několik faktorů. V první řadě jde o hormonální nerovnováhu, neboť některé z hormonů, které regulují hladinu cukru v krvi, regulují i stresové reakce.

Problémem je také nedostatek energie (cukr se nedostává do buněk) a celkové “rozházení” organismu. K výraznějším změnám nálady většinou dochází až při opravdu vysoké glykémii. Samozřejmě, odezva organismu a CNS je u každé osoby velmi individuální.

Brnění končetin může znamenat poškození nervů - často se vyskytuje při tzv. diabetické noze

Bolest, necitlivost a brnění končetin

Za příznaky, jako je bolest, necitlivost či brnění v končetinách, stojí porucha periferních nervů, tzv. neuropatie [14], [15].

Neuropatie patří k pozdějším projevům diabetu.

Předpokládá se, že k ní po cca 10 letech od propuknutí onemocnění dojde až u poloviny pacientů s diabetem 1. i 2. typu. Objevit se může samozřejmě i dříve.

Spouštěcím faktorem neuropatie jsou polyoly, nazývané také jako alkoholické cukry, které se ukládají podél nervových membrán, změny faktorů odpovědných za růst nervů a oběhové poruchy v nervech, které zapříčiňují poškození malých cév.

Příznaky cukrovky 1. typu

Cukrovka 1. typu [16] je zpravidla diagnostikována v dětství a u dospívajících (propuknutí onemocnění v dospělosti je méně časté).

Cukrovku 1. typu způsobuje poškození slinivky, přesněji, poškození endokrinní složky slinivky – Langerhansových ostrůvků – v nichž se nacházejí 4 typy buněk: Alfa buňky, Beta buňky, Delta buňky a chromofóbní buňky C.

Při cukrovce dochází k autoimunitnímu poškození Beta buněk, které produkují hormon inzulín.

U diabetiků 1. typu slinivka neprodukuje žádný inzulín nebo jen velmi málo.

Hlavním rozdílem mezi diabetem 1. a 2 typu je období diagnostiky, příčina vzniku samotného onemocnění, ale zejména rychlost jeho rozvoje. Při diabetu 1. typu dochází k prvním příznakům podstatně rychleji. Zpravidla jde o období několika týdnů, maximálně měsíců. Navíc glykémie může “vyletět” na mnohem vyšší hodnoty (u nově diagnostikovaných pacientů s diabetem 1. typu není neobvyklá naměřená glykémie nad 20 a více mmol/l).

Příznaky diabetu 1. typu jsou totožné s těmi, které se objevují při 2. typu. Jde o žízeň a močení, nevysvětlený úbytek hmotnosti, brnění končetin, únavu a slabost, extrémní hlad, podrážděnost a jiné změny nálady, zpomalené hojení ran, časté infekce či rozmazané vidění. Specifickým stavem, ke kterému dochází zejména před diagnostikou cukrovky 1. typu (při cukrovce 2. typu jde spíše o výjimku), je diabetická ketoacidóza.

 

Diabetická ketoacidóza

Diabetická ketoacidóza [17], [18] je spojována zejména s cukrovkou 1. typu, i když není vyloučeno, že se může objevit i u lidí s cukrovkou 2. typu. Tento stav souvisí s hyperglykémií (zejména skutečně vysokou a přetrvávající).

Unavena zena

Už několikrát jsme mluvili o tom, že při vysoké glykémii se v organismu sice nachází velké množství cukru, který však buňky nedokážou přijmout, zužitkovat a přeměnit na energii. Tělo proto začne na výrobu “paliva” rozkládat tukovou tkáň. Tento proces stojí za zvýšenou tvorbou tzv. ketolátek v játrech a následným nahromaděním kyselin – ketonů, konkrétně acetoacetátu a 3-hydroxybutyrátu, v krevním oběhu.

K projevům diabetické ketoacidózy [19] patří:

  • Dehydratace, nadměrná žízeň, časté močení
  • Celková slabost a únava
  • Dušnost nebo tzv. Kussmaulovo dýchání [20]
  • Bolest břicha s rigiditou (ztuhlostí) břišní stěny – pseudoperitonitis diabetica
  • Nauzea a zvracení
  • Acetonový zápach z úst (foetor ex ore acetonemicus), který se zvykne přirovnávat také k pachu ovoce
  • Poruchy vědomí
  • Úbytek tělesné hmotnosti (objevuje se při přetrvávající diabetické acidoketóze)

POZOR: Diabetická ketoacidóza je u diabetiků mladších než 20 let nejčastější příčinou úmrtí (cca 5%) v důsledku samotného onemocnění.

Více k tomuto tématu lze nalézt v článku o diabetické ketoacidóze.

Leave a comment